Příbram

(červen 2011)

Jsem velmi potěšen, že panička obnovila odměny za získání výhry v BEST IN SHOW na výstavách. Od paničky jsem tak konečně po dlouhé době dostal dáreček, nový kartáč pro lepší údržbu mého kožíšku. Panička vždycky ví co mě potěší, že...o)), ale na druhou stranu musíte uznat, že si odměnu opravdu zasloužím, letos jsem byl na osmi výstavách a domů jsem si přivezl šest pohárů, pravda mohlo jich být sedm, kdybych neprohrál losem, ale bohužel tak to někdy chodí...o)))

Z kámošky Betty se stala velká parádnice, konečně zatoužila po údržbě svého kožíšku stejně jako já. Panička využila této vzácné příležitosti a začala Betty kartáčovat kožíšek. Ze začátku Betty držela jako přibitá, ale pak paničku kousla a tím jí dala najevo, že lekce česání a hlavně její trpělivosti je u konce a utekla pryč. Musím konstatovat, že je to velký pokrok, protože ještě před nedávnem, když Betty viděla, že panička bere kartáč do ruky, úprkem prchala z kuchyně a ještě u toho, jak je jejím zvykem, hudrovala...o)). Konečně Betty vypadá jako pravá „kočičí dáma“... jen se trošku bojím, aby se jí kartáčování kožíšku nezalíbilo natolik, že by se na mě už nedostalo...o)).

Na další výstavu jsme cestovali do nedaleké Příbrami, kde se během víkendu 4.-5.6. 2011 konala mezinárodní výstava koček v Kulturním domě pod názvem Memoriál Stanislava Petrenky. Po dlouhé době jsme cestovali autobusem a tak jsme museli vstávat poměrně brzy, abychom na tuto výstavu dorazili včas. Další nevýhodou pro mě bylo, že jsem po dobu jízdy autobusem musel být uzavřen ve své přepravce a tak místo průzkumu po autobuse, jsem mohl sledovat cestu pouze okýnkem své přepravky. Po projití veterinární přejímkou jsem se zabydlel ve své klícce, kterou mi panička vyzdobila. Dostal jsem svojí dobrůtku a panička odešla pracovat jako stewardka.
Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele z Francie. Moc jsem se mu líbil, dostal jsem od něho pusinku, řekl mi, „že mám krásné zelené oči, výbornou kvalitu srsti, vzhledem k tomu, že je venku velké teplo, a že jsem moc krásný kocourek“. Poslal mě rovnou do finále BIS.

Během přestávky jsem byl s paničkou na obchůzce kulturního domu, kde letos bylo opravdu velké teplo a tak mi panička navlhčila kožíšek vodou, abych se cítil lépe. Hrozně jsem se bál, aby mě panička nezačala koupat a tak jsem začal halekat jak pavián, jenže se nenašel nikdo, kdo by mě ochránil...o)). Pro své příznivce jsem na procházce udělal i pár fotek.

Ve finále BIS jsem měl velké štěstí, protože mě panička mohla předvést nejen porotě, ale i divákům. Můj pan posuzovatel si mě vzal od paničky a dal mi ještě jednu pusinku, pak mě vrátil zpět paničce. Poté mě čekalo velké překvapení: ze soutěže jsem si odnesl pohár za vítězství v BIS a pak mi paní ředitelka udělila zvláštní cenu - další pohár a krásnou červenou kokardu za to, že jsem na této výstavě vyhrál 3 roky po sobě. Po dlouhé době jsem udělal i pár fotek pro časopis Naše Kočky, které budou otištěny v srpnu 2011.