tit10a.jpgtit11.jpgtit13.jpgtit1a.jpgtit22a.jpgtit2a.jpgtit3.jpgtit4.jpgtit5.jpgtit6.jpgtit7.jpgtit8.jpgtit9.jpgtt91.jpg

Strict Standards: Declaration of JCacheControllerView::get() should be compatible with JCacheController::get($id, $group = NULL) in /home/jeremy-oliver.cz/jeremy-oliver.cz/libraries/joomla/cache/controller/view.php on line 137

Saint Etienne

(Francie 30-31.10.2010)

 

V červenci mě panička přihlásila na světovou výstavu koček, která se v tomto roce konala ve Francii v Saint - Etiennu. Vzhledem k tomu, že v loňském roce jsme prošvihli ubytování, tak tentokráte jsme si ho pojistili s velkým předstihem. Jaké bylo naše překvapení, když jsme 10 dní před výstavou zjistili, že se naše rezervace v hotelu ztratila...... o))) Díky tomu, že máme přátele ve Francii, tak se nám na poslední chvíli podařilo zajistit náhradní ubytování nedaleko Saint - Etiennu.


Protože se panička neměla k tomu, aby nám začala balit věci na cestu, musel jsem jí trošku pomoc, aby náhodou něco nezapomněla doma. Z Prahy jsme vyjížděli ve čtvrtek v noci v sestavě kočička plemene sphynx a mě. Moje kámoška Betty zůstala doma, mě to bylo hrozně líto, že nejede s námi. Na rozdíl od ní nás čekala strašně dlouhá cesta, i já jsem tentokrát v autě hodně naříkal. Do Francie jsme dorazili asi za 13 hodin. Nejprve jsme se jeli ubytovat do hotelu Vulcain ve městečku L´Horne. Panička rozhodla, že se pojedeme podívat přímo do Parc Expo, kde se výstava konala. V hale bylo poměrně rušno, konala se zde generální zkouška na přípravu velkolepé show. Po menší prohlídce Saint Etiennu jsme se vrátili zpět do hotelu. Nemohl jsem vůbec usnout a tak ač velmi nerad jsem se zabydlel u paničky v postýlce.          

Druhý den ráno jsme se vydali na cestu, která trvala zhruba 20 minut, přímo do dějiště světovky, které bylo v PARC EXPO hala B.Po vystání větší fronty na veterinární přejímku jsme vešli přímo do haly, kde byly na stropech zavěšeny balonky a na pódiu byla velká brána rovněž vyzdobená balonky.Po chvilce začalo slavnostní zahájení světové výstavy, na kterém představovali všechny posuzovatele. 

Jedinou vadou na kráse a bohužel to nebyla poslední, bylo to, že při představování českého posuzovatele nezahráli státní hymnu, tak jako ostatním posuzovatelům. A pak začala velkolepá show. Posuzování začalo asi okolo 12.00 hodiny, v hale byl hrozný hluk, občas praskl nějaký ten balonek a my kočičáci jsme z toho měli šok. Panička mě občas vyvedla z klícky ven, abych se aspoň trošku provětral. Musím konstatovat, že si mě všichni návštěvníci chtěli pohladit, ale panička to zakázala a tak jsem tradičně pózoval pro všechny, kdo si chtěli udělat mé foto. Skoro všichni kočičáci z České republiky už měli posouzení za sebou a já stále nic. Protože Česká výprava nedopadla na této výstavě nejlépe, hodně našich krásných kočičáků bylo nespravedlivě posouzeno a ohodnoceno, a tak jsem zůstal jako poslední, kdo byl ve hře o nominaci do BIS. 

Asi v půl sedmé večer jsem šel teprve na posouzení, přišlo mě povzbudit hodně lidí z Česka, bylo to od nich velmi milé. Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z Norska. Bylo vidět, že se jí líbím, dala mi pusinku na rozloučenou. A začala posuzovat dalšího z mých soupeřů, britského krémového mramorovaného kocourka z Francie, protože byl evidentně menší, a tak o jeho nominaci paní posuzovatelka vůbec neuvažovala. Na řadu přišel poslední z mých soupeřů, britský černostříbrný mramorovaný kocourek se zelenýma očima, který přijel ze Švýcarska. Paní posuzovatelka mu vytýkala některé nedostatky včetně problému srsti na hlavě a tak naděje, že bych se mohl dostat do finále byla velká. Bohužel nás nerozstřelila hned, začala posuzovat další kočičky a kocourky z kategorie III, přiznám se, že jsem toho měl už dost. Pro výběr do nominace nás zavolala až ve čtvrt na devět večer, kdy verdikt zněl, že nominovaný kocourek je ze Švýcarska. A tak zhasla naše naděje na dobré umístění v BIS. Taky mi to mohla říct hned a nemusel jsem tam čekat tak dlouho. Další vadou na kráse této výstavy bylo, že posouzení trvalo neskutečně dlouho a u posuzovatele byl pouze jeden steward! Konečně jsem mohl odejít z výstavy a přesunout se do jiného hotelu. Tentokrát jsme pobývali až do konce výstavy v hotelu Austria, který byl nedaleko výstaviště.... 

Druhý den začala BIS v 10.00 hodin ráno a tak nás zajímalo, které „úžasné kočky“ se dostaly do finále. Nejprve se hodnotily kočky domácí, k velkému překvapení se mezi kočky domácí dostala úplně stejná kočka jako jsem já a tak panička prohlásila, že když jsem neuspěl ve své kategorii, že mě příští rok přihlásí jako kočku domácí a třeba budu mít víc štěstí.... o))
V kategorii I. a II. si skoro všechna 1.místa odnesli Italové a jen občas dovolili, aby si vítězství odvezli domů Švýcaři, Dánové, Finové a Švédi, když vyhrál kocourek z Itálie nedovedete si představit ten hrozný rámus, který se nesl halou. Už jsem to nemohl ve své klícce vydržet a tak jsem zkrátka utekl. Chtěl jsem se jenom někde ukrýt a mít trochu klidu, bohužel se za mnou vydalo hodně pronásledovatelů a já jen slyšel Le Chat, Le Chat, a tak jsem prchal pryč v našem vyhrazeném sektoru, až mě konečně moje panička odchytla. Utrpěl jsem velký šok a do své klícky jsem se odmítal vrátit.... Panička mě vzala na menší procházku po hale, abych se trošku vzpamatoval, držel jsem se jí jako klíště a nechtěl jsem se jí vůbec pustit.... Nakonec mě přemístila do mé přepravky, kde jsem zůstal do konce výstavy, abych se cítil lépe... o))   

Největší fiasko, které tato výstava utrpěla byl samotný závěr finále BIS kategorie III. Nejen, že v průběhu BIS odešli tři posuzovatelé - (okamžitě na to vznesla protest naše výprava, že výsledky BIS jsou nekorektní a dají se zpochybnit a současně jsme protestovali proti tomu, že našemu českému posuzovateli nezahráli státní hymnu) !!!
Pokud se nemýlím, posuzovatelé jsou k posuzování na SV (světová výstava) pozváni organizátorem zhruba rok dopředu a mají tedy dost času všichni společně přizpůsobit svůj itinerář potřebám SV, stejně jako to dělají vystavovatelé. Pro každého posuzovatele by takové pozvání mělo být ctí a měl by si jej náležitě považovat!!! Nikdo je k účasti na SV nenutí, jsou za svou práci zaplaceni a to z peněz nás vystavovatelů a za svůj honorář by také měli náležitě kvalitně pracovat a reprezentovat FIFE.

K velkému překvapení jsme zjistili, že kočičáky si ve finále BIS předváděli majitelé koček, což je v rozporu s výstavním řádem!!!

Další překvapení nás čekalo v samotném závěru soutěže, kdy jsme čekali na předání diplomů a posudků „pouhé“ 2 hodiny po skončení soutěže, dokonce jsme nedostali ani kokardy, které nám byly původně slíbeny. Panička mi chtěla kokardu koupit, a proto se vydala na výstavní výbor, bohužel neuspěla......

 

 

Hotel Vulcain a Austria

 

 

Hala

 

 

Posouzení

 

 

Cesta domů

 

 

www.non-prescription-pharmacy.com