tit10a.jpgtit11.jpgtit13.jpgtit1a.jpgtit22a.jpgtit2a.jpgtit3.jpgtit4.jpgtit5.jpgtit6.jpgtit7.jpgtit8.jpgtit9.jpgtt91.jpg

Strict Standards: Declaration of JCacheControllerView::get() should be compatible with JCacheController::get($id, $group = NULL) in /home/jeremy-oliver.cz/jeremy-oliver.cz/libraries/joomla/cache/controller/view.php on line 137

Záhřeb

(Chorvatsko 27-28.10.2012)

 

Po skvělé organizaci světové výstavy v Polsku jsme se rozhodli, že se určitě zúčastníme další světové výstavy. Protože jsem splnil podmínky pro účast na světové výstavě, panička odeslala moji přihlášku během června.
Týden před výstavou jsem musel podstoupit nepříjemnou koupel, ale tentokráte panička doplatila na to, že mi neostříhala drápky, párkrát jsem je do ní pěkně zabodl a snad poprvé jsem jí i poškrábal, její chyba, měla mi je ostříhat...o))
Ani letos se paničce na výstavu moc nechtělo, protože pár dní před výstavou se vyskytlo mnoho záporných informací, a tak do poslední chvíle nebylo jasné, zda na výstavu opravdu pojedeme. Nakonec po dlouhém zvažování všech okolností jsme z Prahy vyjížděli až v pátek ráno, v sestavě kočička plemene sphynx a já. Cesta do Zagrebu trvala 9 hodin. Nejprve jsme si jeli obhlédnout Zagreb Arenu, abychom věděli, kde se nachází. Poté jsme se ubytovali v hotelu Zagreb, který byl vzdálen asi 5 minut od výstaviště. Zatímco panička s páníčkem šli večer na procházku, já jsem obhlížel místečko na spaní. Zjistil jsem, že máme malý, ale útulný pokoj. V rohu pokoje blízko okna stála pěkně vysoká skříň, což bylo pro mne přímo ideální místo ke spánku. Z ní se dalo skočit paničce do postýlky. Než se oba vrátili, tak jsem se na ní pěkně zabydlel. Strašně se mi stýskalo po Betty, a tak jsem skoro každou hodinu budil paničku, aby mě pohladila, aby mi nebylo smutno.

Druhý den ráno jsme se vydali do Zagreb Areny, abychom se zúčastnili Světové výstavy koček 2012. Po registraci, kde jsme obdrželi katalog, dárek a obálku s mým číslem, jsme museli vystát menší frontu u přepážky L. Jelikož se vyskytly nějaké nesrovnalosti, museli jsme předložit doklad o zaplacení výstavy - to nepochopím - panička v červnu zasílala kopii swiftové zprávy, aby tomuto problému předešla. Další překvapení mě čekalo na veterinární přejímce, kde mi pouze zkontrolovali čip! Jak je vidět, klidně by tam pustili zablešenou špinavou kočku, nebo nedej bože kočku s ušním svrabem!!!!..o))
Po kontrole čipu jsme se vydali hledat mojí klícku, která se nacházela v sektoru A17, který byl vyhrazen pro českou výpravu.

Asi okolo 10.30hod. začalo slavnostní zahájení Světové výstavy koček 2012, kterou slavnostně otevřel ministr kultury přestřižením červené stužky. Této výstavy se zúčastnilo celkem 33 zemí a o titul WORL´D WINNER 2012 soutěžilo 1025 koček ze všech kategorií. Bylo pozváno celkem 21 posuzovatelů a 40 stewardů. Zagreb Arena byla velmi prostorná a celkové řazení klecí bylo podle zúčastněných zemí.
Asi okolo třetí hodiny jsem šel na posouzení k Českému posuzovateli. Řekl mi:, že jsem krásný a milý kocourek, a že si mě pozve do výběru nominace do BIS. Panička pravila, že: „máme pokoj číslo 113 a posuzovatele 13, tak snad ta třináctka nebude prokletá.“
Při výběru do nominace jsem se utkal s kocourkem stejného plemene jako jsem já, který přijel na výstavu až z Norska. Při výběru do BIS nás oba pan posuzovatel představil divákům a řekl, že: „druhý kocourek má krásnější kontrast, ale to je tak všechno.“ O mně řekl, že: „že je mi skoro 7 let, mám krásnou kvalitu srsti, hezkou barvu oka, a tudíž jsem pro něho favoritem číslo 1, a proto mi uděluje nominaci do BIS.“ Panička měla obrovskou radost, protože to opravdu nečekala, obdržel jsem hezkou červenou kokardu a skleněnou destičku s nápisem WCS 2012 a získal jsem tak sedmou nominaci pro Českou republiku.

Druhý den ráno jsme opět vyrazili do Zagreb Areny a těšili jsme se na vyhlášení světových vítězů v každé kategorii. Tato výstava začínala hodně netradičně - kategorií IV. a II. Po přestávce měly přijít na řadu kategorie III., kočky domácí HCS, HCL a nakonec se měly prezentovat kočky z kategorie I.
Panička sledovala kategorii IV, protože věděla, že tam jsou nominované naše kočky, a tak šla podpořit českou výpravu. Jaké bylo její zklamání, když všechna koťata byla odnesena z pódia a paní posuzovatelka - organizátorka výstavy, přinesla vítězné kotě, které sama předvedla a poté ho předala majiteli, který byl z Česka. Ten ho ani nemohl pořádně prezentovat. Pravda, naše kotě sice vyhrálo, ale bohužel majitel je zapsán v maďarském klubu, a tak máme smůlu, BIS putuje do Maďarska. Takže žádná sláva pro vítěze, jako tomu bylo v Polsku či ve Francii se nekonala. Tam byly připravené opravdu velkolepé show pro vítěznou kočku a jejího majitele. Jak jsme stačili postřehnout, tak steward určený k čištění stolů se ani nenamáhal vydezinfikovat stoly po odchozích zvířatech z BIS!! I když jsme na to upozornili českou stewardku, která to oznámila šéfstewardce, tak od ní dostala odpověď, že jí do toho nic není!!! Trošku zvláštní přístup, že...O)))
Další problém nastal, když skončila kategorie 4, paní šefstewardka zapomněla požádat, aby majitelé koček z kat.II. donesli své kočičáky do místnosti s klíckama pro BIS. Takže výstava začínala nabírat na zpoždění oproti původnímu plánu. Asi po půlhodinové přestávce pokračovala BIS kategorií II. Dokonce při vyhlášení vítěze v této kategorii to vypadalo, že paní posuzovatelce uteče světový vítěz, a tak na pomoc přispěchala stewardka z České republiky, aby tuto situaci zachránila.

Ovšem asi největší fiasko nastalo po přestávce, kdy ve 3 hodiny měla pokračovat BIS pro kat. III., kočka domácí a kategorii I. Panička mě odnesla do klícky na poslední chvíli, tedy 5 minut před třetí hodinou, abych tam nemusel být dlouho. Jaké bylo její překvapení, když mi nemohla dát do klícky pelíšek a vůbec u mě nemohla zůstat, natož aby mě ještě trošku upravila a hlavně se se mnou pomazlila. Zůstal jsem v místnosti, kde byla strašná zima a navíc klícky byly plechové a hrozně studené. Asi po 20 minutách vyhlásila šefstewardka, že stále nedorazilo kotě s číslem 664 a tudíž má poslední šanci, aby ho majitelé donesli. Čekalo se dalších asi 20 minut. Po 55 minutách se panička naštvala vtrhla do naší místnosti za mnou a dala mi do klícky polštářek, aby mi nebyla zima a pěkně mě pohladila. Pří této příležitosti si ještě stačila vyměnit názor s paní šéfstewardkou, která jí řekla,: „že tam pelech nemá co dělat,“ přiznám se, že jsem se hrozně bál, ale zároveň jsem byl šťastný, že mě panička konečně přišla navštívit. Zhruba ještě dalších 20 minut jsme museli zůstat ve studené místnosti. Ne kvůli tomu, že tam chybělo kotě s číslem 664, ale především proto, že „hvězda“ (chorvatská moderátorka) této výstavy se zapomněla na obědě, pochopíte to, já tedy ne...o)) V 16,15 za obrovského potlesku všech přítomných vystavovatelů a diváků, naše hvězda konečně dorazila, a tak konečně mohla pokračovat BIS. Bohužel nezačínala kategorii III., která byla původně nahlášena, ale byly představeny kočky domácí. A my jsme dál mrzli v té hrozné studené místnosti.!!!! Přiznám se, že jsem se hrozně bál, ale byli jsme na tom všichni stejně, byla nám zima, byli jsme hodně vystresovaní.

Konečně po 1,5hod. čekání nás přinesli na pódium, aby nás představili divákům podle plemen. Bylo nás tam celkem devět kocourků: – Snowshoe - SNO n 05 s číslem č. 1012, Habešský – ABY n s číslem 566, Burmský - BUR d s číslem 766, Kurilský bobtail - KBL n 24 s číslem 849, Britský černěstříbřitý – BRI ns 12 s číslem 706, Kartouzský - CHA s číslem 792, Ocicat – OCI b 24 s číslem 867, Bengálský - BEN n 22 s číslem 581 a já s číslem 710 BRI ns 22 64 – britský černě stříbřitý mramorovaný se zel. očima. V hale byl obrovský hluk, a tak se nedivím britskému kocourkovi s číslem 706, že utekl, aby taky ne, když ho nesl „steward, který byl na výstavě poprvé – tudíž veškeré zkušenosti žádné“. Bohudík byl polapen a předán panu posuzovateli, který ho za obrovského potlesku vrátil zpět do soutěže. Mezinárodní posuzovatelé si nás prohlédli, aby určili světového vítěze. Měl jsem skvělého stewarda z Polska, který mě předvádí na soutěžích i u nás v Česku. Musím uznat, že se hodně snažil, abych byl v pohodě a nebyl hlavně vystresovaný. Proto bych mu chtěl prostřednictvím svých stránek poděkovat za skvělou prezentaci v BIS. Ve výsledkové listině se objevily hlasy posuzovatelů a pouze 3 kocourci dostali hlas od posuzovatelů č. 766 , 566, 710. Ostatní kocourci neobdrželi žádný hlas. Vítězem v naší kategorii se stal kocourek burmský s číslem 766, kterého typovala mimochodem i moje panička, já jsem skončil jako třetí. Je to pro mě obrovský úspěch.

Byl jsem moc rád, že si mě konečně panička odnesla. Na závěr výstavy byli opět předvedeni všichni světoví vítězové, ale už to nebylo ono, předali jim cenu pro vítěze. Bohužel místo poháru dostali jen skleněnou plaketu, která byla o něco větší než jakou jsme dostali za nominaci. Musím konstatovat, že tahle výstava byla nejhorší světovou výstavou, po organizační stránce, jaké jsem se zúčastnil. Za chybnou organizaci BEST IN SHOW může především šéfstewardka!! Byla velmi nepříjemná a špatně se chovala nejen k vystavovatelům, ale i ke stewardům, zřejmě si neuvědomila, že výstava stojí především na práci těchto lidí!!! Dalším nedostatkem této výstavy bylo, že bylo málo prodejních stánků - byli tam sice zástupci společnosti Royal Canin, Animonda a Gimpet.  Pokud by si ale někdo chtěl koupit škrabadlo, záchod, nebo nějakou dobrůtku pro kočky, měl smůlu jako já (bohužel já sušenky na rozdíl od mé kámošky nepapám). Co se týkalo slibovaného občerstvení pro naše páníčky, které bylo zveřejněno na webu příslušné organizace asi 14 dní před výstavou, tak o tom si mohli všichni vystavovatelé a návštěvníci nechat jen zdát. Žádné dobrůtky tam prostě nebyly k mání...o))) Druhý den ráno jsme konečně odcestovali domů a já jsem se moc těšil na svojí kámošku. Na zpáteční cestě nás čekalo velké překvapení, zatímco jsme si v Chorvatsku užívali teploty okolo 20 stupňů i když pršelo. Na hraničním přechodu se Slovinskem se objevil sníh a teplota pod bodem mrazu. Dokonce ani Praha nebyla výjimkou....

 

 

Hotel

 

 

Zagreb Arena

 

 

 

Posouzení a výběr do nominace BIS

 

 

Best In Show

 

 

Cesta domů

www.non-prescription-pharmacy.com