Olympik Praha

(květen 2012)

Potom, co mi Betty vrátila mojí myšku, si ji bedlivě střežím. Kdykoliv se snaží o to, aby mi ji sebrala, hlasitě syčím. Dávám jí tak najevo, aby se ke mně nepřibližovala. Bohužel má výstraha na ní neplatila, a tak jsme se pěkně porvali, až z nás chlupy lítaly. Roztrhla nás, až naše panička se slovy: „vy darebáci co se tady perete.“ Bohužel si Betty odnesla z naší rvačky i pár šrámů. Jen doufám, že si z toho vezme ponaučení a přestane nám konečně brát věci, které jí nepatří..o))

Původně jsem měl jet na výstavu do Brna,protože se tam konala 18.výroční schůze Světového kongresu koček, a to znamenalo, že na výstavě bude hodně zajímavých posuzovatelů, kteří se tak často nevidí. Jenže moje panička miluje změny, a tak když pár dní před výstavou zjistila, že paní posuzovatelka, kvůli které chtěla jet na tuto výstavu zavítá i do Prahy, bylo rozhodnuto. Přihlásila mě na 1. a 2. mezinárodní výstavu koček, kterou pořádala Zo Star Cats v květnu v pražském hotelu Olympik-Tristar, v kongresové hale Artemis. Po projití veterinární přejímkou jsem se tradičně zabydlel ve své vyzdobené klícce. No musím podotknout, že mi panička sice koupila látku na nové záclonky, ale jak to tak vypadá, asi se jich hned tak nedočkám...o)) Dostal jsem od ní svojí oblíbenou dobrůtku a pak tradičně odešla pracovat jako stewardka, tentokráte ke své oblíbené paní posuzovatelce, která k nám přijela až z Austrálie.

Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z Itálie. Řekla mi:, „že jsem moc krásný kocourek s výbornou kvalitou srsti a nádherným barevným kontrastem. A že mám nádherné oči, které se hned tak nevidí.“ Místo posudku mi nakreslila srdíčko a poslala mě rovnou do BIS.
Ve finále BIS jsem skončil druhý. Z této výstavy jsem si odnesl hezkou kokardu a trošku nedokonalý diplom, bohužel netiskla tiskárna, ale nakonec můžu být rád, že jsem dostal aspoň nějaký. Pokud si dobře pamatuji, to samé se stalo i na světové výstavě ve Francii - bohužel někteří jedinci z nás čekají na diplom dodnes....o))).