Poznaň

(Polsko 29-30.10.2011)

Po špatných zkušenostech z předchozích let, se panička rozhodla, že tentokráte si ubytování zajistí opravdu s předstihem. Začátkem ledna zatelefonovala do několika hotelů v Poznani a požádala o zaslání nabídky. Po obdržení všech nabídek jsme nakonec vybrali hotel Rzymski, který se nacházel nedaleko výstaviště Mezinárodní Targi Poznaňské. Okamžitě po obdržení čísla rezervace jsme odeslali peníze na účet hotelu, abychom si tak zajistili ubytování pro případ, že by se rezervace ztratila. Protože jsem splnil podmínky pro účast na světové výstavě, tak panička odeslala moji přihlášku během července.

Asi dva dny před výstavou panička prohlásila, že: “by nejraději zůstala doma, že se jí vůbec nikam nechce.“ Už to vypadalo, že opravdu zůstaneme doma, ale nakonec jsem paničku přeci jen přesvědčil, aby začala balit naše zavazadla. Po chvilce se kámoška Betty přišla podívat, jestli mi panička nezapomněla vzít moje oblíbené dobrůtky a pelíšek, abych zase nemusel spát u paničky v posteli, i když se přiznám, že v poslední době jí dělám „bodyguarda“ v postýlce hrozně rád...o)))

Oproti původnímu plánu jsme z Prahy vyjížděli až v pátek ráno v sestavě kocourek plemene sphynx a já. Moje kámoška Betty zůstala doma v péči naší Káti. Mně to bylo hrozně líto, a tak jsem jí alespoň věnoval svoji dobrůtku...o))
Na cestu do Polska jsme se vydali přes Německo směrem na Berlín a Frankfurt nad Odrou. Asi dva kilometry před hraničním přechodem do Polska byla kolona strašně velkých aut, tolik autíček jsem v životě neviděl. Po přejití hraničního přechodu to bylo ještě horší, někde na trase se převrátil kamion a tak jsme jen popojížděli. Asi po půlhodině čekání nám došla trpělivost a vyjeli jsme z této kolony a vrátili se zpět, s tím, že se pokusíme najít jinou cestu, protože jak říká známé přísloví: „všechny cesty vedou do Říma, tak proč ne do Poznaně, že“ o)))
Tento krok, jak jsme se dozvěděli o něco později, se nám vyplatil, protože někteří vystavovatelé tam ztrávili dvě hodiny i déle. Navečer jsme se ubytovali v hotelu Rzymski a pak jsme se vydali hledat výstaviště. Bohužel výstaviště bylo již uzavřené, a tak jsme se aspoň prošli noční Poznaní.         

Druhý den ráno jsme jeli na výstaviště Mezinárodowe Targi Poznaňskie, kde se výstava konala. Jaké bylo naše překvapení, že na veterinární přejímce nebyla žádná fronta. Pouze jsme čekali asi pět minut na odbavení u přepážky, kde jsme obdrželi doklad o zaplacení výstavy, katalog a další potřebné informace, např. v jaké hale a sektoru budeme pobývat. Na této výstavě bylo řazení klecí podle států a každý stát měl přiděleny dva sektory my jsme měli čísla 14 a 18.
Moje klícka se nacházela v hale 3A v sektoru 14. Po zabydlení ve své klícce se šla panička podívat na rozpis posuzovatelů, aby zjistila, který posuzovatel mě bude posuzovat.

Přesně v10 hodin začalo oficiální zahájení světové výstavy koček 2011, kde bylo představeno 31 posuzovatelů z jednotlivých států: Belgie, Ukrajiny, Holandska, Itálie, Slovinska, Lichtenštejnska, Ruska, Izraele, Finska, Švédska, Chorvatska, Dánska, Běloruska, Švýcarska, Norska, Francie, České republiky, Argentiny, Německa a Islandu, rovněž i stewardi se sjeli ze všech možných států. Jen pro informaci, tato výstava byla největší v historii FIFE, dorazilo celkem 1516 koček ze 33 států.
Následovala velkolepá show s velmi působivým baletním představením, musím konstatovat, že oproti Saint-Etienu se zahájení výstavy se opravdu povedlo.
Asi v jedenáct hodin začalo posuzování. Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele z Itálie, tentokrát jsem z naší výpravy šel první na řadu. Panu posuzovateli jsem se moc líbil, řekl mi: „že jsem hezký, mám překrásnou kvalitu srsti a že si mě pozve později na rozstřel o nominaci“. Panička mezitím zjistila, že to budu mít opravdu hodně těžké a po zkušenostech z Francie si nedělala velké iluze, že bych mohl postoupit do finále BIS.
Na rozdíl od ostatních kočičáků jsem mohl odpočívat, zatímco je posouzení teprve čekalo. Chtěl jsem se vydat s paničkou na obchůzku výstaviště, abych se podíval jaké dobrůtky tam pro nás kočičáky připravili majitelé jednotlivých obchůdků, ale v okamžiku, kdy mě panička vyndávala z klícky, začali mě natáčet reportéři z Polské televize. Tento šot z výstavy byl odvysílán večer v televizi, a tak jsem se stal opět mediální hvězdou. Na základě této reportáže jsem druhý den ráno o návštěvníky u své klícky neměl nouzi...o))

Okolo páté hodiny jsem byl zavolán do výběru pro nominaci do BEST IN SHOW. Panička měla pravdu, sešlo se nás tam opravdu hodně . Musel jsem se utkat s kocourky různých plemen např: ocicat, burmský lilový a černý, britský černý a černěstříbřitý, donský sphynx, manx... Postupně byli vyřazováni všichni kocourci až nakonec jsem zůstal jen já a kocourek manx. Vzhledem k tomu, že pan posuzovatel poslal do finále BIS kočičku i kocourka stejné barvy jako jsem já, odhadla panička naprosto přesně, že nominaci do BIS nedostanu a dostane ji kocourek Manx.....      

Další den asi okolo 11 hodiny začalo velké finále BEST IN SHOW. Naše výprava oproti Francii získala velké množství nominací ve všech kategoriích. Na dopoledním programu bylo finále kategorie I. a II., bohužel v těchto kategoriích jsme neměli štěstí, a tak jsme žádnou nominaci v pohár neproměnili. Po obědě začalo velké finále BIS kategorie III. a IV. I tady jsme získali nominace do BIS. Stalo se nemožné a poprvé v historii vyhrála nádherná burmilka skupina 1, jejíž majitelé jsou z Česka, a tak konečně i k nám putuje krásný pohár s nápisem World Winner 2011. Musím konstatovat, že máme velkou radost, protože moje panička je dvorní kočkonoska této krásné kočičky, takže jim posíláme prostřednictvím našich stránek ještě jednou velkou gratulaci...

Okolo 17:30 se odehrálo slavnostní zakončení Světové výstavy koček v Poznani 2011, kde na závěr byli představeni všichni vítězové ze všech kategorií. Musím konstatovat, že tato výstava byla velmi dobře organizována ve všech směrech (dodržoval se skutečně harmonogram výstavy) a nasadila laťku hodně vysoko. Proto patří dík polským organizátorům, kteří pro nás připravili fantastické zážitky...

Na cestu do Prahy jsme se vydali po skončení výstavy, bohužel tentokráte jsme jeli trošku jinak, a tak díky kouzelné krabičce, která si říká navigace jsme se i pobavili. Chtěli jsme domů, co možná nejkratší cestou, a tak nás naše krabička dovezla přímo k řece, kde nám suše oznámila: „pardon, ale ponorka opravdu nejsem.“ Nezbylo nám nic jiného, než se vrátit zpět a najít ten správný přejezd přes řeku Odru.... o)))

Příprava na cestu

HOTEL Rzymski

Hala zahájení

Posouzení