Ústí nad Labem

( Freya cat září 2013)

Na další změnu v našem bytě jsme ani moc dlouho nečekali. K našemu velkému překvapení panička přestěhovala kuchyň. Zřejmě už jí došla s námi trpělivost. Musím přiznat, že moje kámoška je velmi učenlivá. Naučila se otevírat linku a já jsem tak měl přístup k piškotům, které mám moc rád a bohužel nejsem sám. Panička mě několikrát nachytala, jak stojím na lince a užírám jí piškotky. Bylo vidět, že zrovna moc nadšená není, ale stačil můj dokonalý pohled a kámošky Betty hudrování a rázem nám bylo vše odpuštěno.

Panička mě přihlásila na mezinárodní výstavu koček, která se konala v září v Kulturním domě v Ústí nad Labem pod názvem Freya Cat podzim 2013. Cestovali jsme vlakem asi hodinu, byl jsem moc rád, že jsem si mohl prohlédnout kupé v našem vagonu. Po projití veterinární přejímkou jsme obdrželi katalog a čísla, pod kterými jsem byl prezentován na této výstavě. Klícka byla umístěna v sektoru A blízko pódia. Našli jsme ji poměrně snadno. Po vyčištění a vyzdobení klícky jsem se v ní konečně zabydlel

Panička jezdí na výstavy jako stewardka. Jenže místo toho, aby mě představila paní posuzovatelce a její žákyni, klidně si lezla na pódiu po kolenou a lovila kočku. Ta vyskočila z klece a utekla majitelce těsně před mým posouzením. Zřejmě jí to už v klícce nebavilo, a tak se rozhodla, že se půjde trošku proskočit. Do chytání kočičky se zapojilo ochotně několik stewardů. Po delší době byla odhalena její skrýš (ukryla se za pódiem pod naskládané židle), a tak její odchyt nebyl zrovna jednoduchý. Nakonec se jí podařilo vytáhnout z jejího úkrytu a mohlo se pokračovat v posuzování. Jak vidíte v některých případech není práce stewarda zrovna jednoduchá.

Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z České republiky, která u sebe měla žákyni-posuzovatelku, a tak posuzování trvalo o něco déle. Paní posuzovatelka mi řekla, že jsem moc hezký kocourek, s perfektní kresbou, kvalitní srstí a pěkným barevným kontrastem. Žákyňce, která přijela až z Běloruska. jsem se líbil moc. Řekla mi, že procestovala hodně zemí, ale žádný kocourek ve stejném zbarvení neměl tak nádherně zelené oči jako mám já. Poté mi paní posuzovatelka udělila nominaci za kategorii veterán, a pravila, že si mě ještě pozve do rozstřelu o nominaci do BIS v kat. III.. V rozstřelu o postup do finále jsem se utkal s kocourkem donským sphynxem skupiny 4, kterého jsem porazil a postoupil jsem tak do finále i v kategorii III.

Ve finále BIS v kategorii veterán jsem se utkal s kocourkem kategorie II. NFO 6 (norská lesní) a jednohlasně jsem vyhrál. Ve druhém finále BIS jsem se utkal s kocourkem SNO n 05 (snowshoe) a opět jsem vyhrál. Po této výstavě je má sbírka pohárů zase o něco větší...o))